Labradorsky retrivr | Australian Labradoodle | Maďarský ohař krátkosrstý
Border kolie | Chodský pes | Bílý švýcarský ovčák | Německý ovčák | Zlatý retriever | Kolie krátkosrstá | Pudl velký
 |
 |
Kohoutková výška: psi: 56-57cm, feny: 54-56cm
Hmotnost: 25-34kg
Země původu: Velká Británie
Původ plemene
Plemeno nevzniklo na Labradoru, ale na pobřeží Newfoundlandu, kde byli tito psi cvičeni k přinášení rybářských sítí z ledové vody. V 19. století přijížděli newfoundlandští rybáři do západní Anglie obchodovat s rybami a někteří tu prodali i své psy. Náhle se ukázalo, že tito psi úspěšně pracují jako psi lovečtí. Anglický Kennel Club je jako plemeno uznal v roce 1903. Jméno labradorský retrívr jim dal poprvé hrabě z Malmesbury roku 1887. Pro svou všestrannost je labrador nejznámější retrívr. Často se používá jako policejní a slepecký pes, je to výborný lovecký pes pro práci ve vodě i mimo ni, a také vynikající domácí společník. Je vybaven vynikajícím čichem, proto se v obou světových válkách používal k vyhledávání min. Dnes plní své úkoly ve službách policie a mimo jiné vyhledává drogy. Labrador je milý, věrný, inteligentní, vyrovnaný a neobyčejně laskavý k dětem. Je stále přátelsky nakloněn, ale k vetřelcům se chová ostražitě. Hodí se jak pro život na venkově tak i ve městě.
Celkový vzhled
Silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Charakteristika
Dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptabilní, oddaný společník.
Povaha
Inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu. Bázlivost občasná. Velmi aktivní plemeno. Při výcviku se musí brát na vědomí žravost tohoto plemene.
Zbarvení
Jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá.
Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň.
Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí
Jako vodicí pes
Velmi vhodné plemeno. Pes velmi oddaný. Adaptace do 2.měsíců. Vždy vás dovede něčím překvapit. Nemá rád zahálku. Potřebuje si hrát a učit. Po pauze ve vodění návrat do práce ne tak náročný jak u jiných plemen. A však i zde doporučujeme důslednost, hlavně co se týče krmení. Má velký sklon k obezitě. Někteří jedinci, když jsou na volno sežerou na co příjdou (doporučujeme nasazování košíku). Musí se naučit určitým jídelním navykům. Při vodění velice pozorný. Zvládámí náročnějších stresových situací dobré. Toto plemeno zvládá dobře změnu tempa chúze i s novým pánečkem. Puberta tak do 20měsíců. Ve dvou letech vyzrálý pes. Předávat doporučujeme po celkovém sklidnění okolo 24 měsíců věku. Pozor na bázlivost hlavně u fenek a občasnou agresivitu na ostatní pejsky (hlavně u psů).
![AUSTRALIAN LABRADOODLE [LABRADUDL]](/images/stories/titulky/img_pop_p_al.jpg)
 |
 |
Velikost:
Standard labradoodle (velký)
20 - 40 kg 53 až 61 cm
Medium labradoodle (střední)
15 kg / ± 1 kg / 43 až 51 cm
Miniature labradoodle (malý)
do 10 kg 30 až 41 cm
Země původu: Austrálie
/dosud neuznané plemeno/
Kříženec : KP a GR
Barvy srsti
Černá, stříbrná, krémová, krémová s apricot tónem na uších, křídová/mléčná, téměř bílá, zlatá, červená, apricot (může s věkem světlat), čokoládově hnědá a hnědá kávově (ta věkem světlá). Krom toho mohou být zlatě či bronzově melírovaní a také s vybledlými konečky chlupů. Stříbrní se rodí černí a světlají věkem. Černí, mající v předcích stříbrně zbarvené jedince mohou mít rozptýlené stříbrné chlupy v srsti po vyzrání, černí s hnědými předky mohou mít hnědavé tónování na čenichu a na nohách. Každé zbarvení může mít na hrudi malou bílou skvrnku, což se ale penalizuje. Bílá špička ocasu je nežádoucí.
Temperament a povaha
Toto plemeno jako všichni kříženci zdědilo hodně nežádoucích vlastností jak z KP tak i z GR. Po pudlovi je to aristokrat a jen tak pro někoho něco udělat je problém. Někomu se tím pádem zdá ,že je to plemeno hloupé. Bohužel po KP nezdědilo přirozenou klidnost a vyrovnanost. Po GR z těch nežádoucích vlastností zdědilo tvrdohlavost, umíněnost a rošťáctví. Jinak má velice hravou a společenskou povahu. Má rádo vodu. Hodí se jako výborný společník. Doporučuje se na canisterapie. Agresivita vůči lidem velice nízká a jiným psům velice ojediněle. Bázlivost podobná jak u GR někdy u fen.
Vhodný jako vodicí pes
Toto plemeno jako vodicího psa moc nedoporučujeme, a když už tak jen zkušeným psovodům. Zde velice záleží na zkušenostech jak cvičitele tak předvychovatele. Vzhledem k tomu že žádné zkušenosti s tímto plemenem u nás nejsou, nebo jen malé dobře si rozmyslete jestli Labradoodle zvolíte jako vodicího psa. Chtějte vidět kompletní záznamy o výcviku. Snažte se zjistit s čím měl při výcviku problém. U tohoto plemene je delší adaptace na nové prostředí i pána (3-4měsíce). Dále je moc důležitá správná motivace do práce. Je to plemeno velice citlivé, tvrdohlavé a rošťácké. To je taková kombinace, že nezkušený psovod může být velice překvapen, že s ním nechce pes vůbec spolupracovat. Z hlediska pohlaví: psy jsou velice oddaní. Fenky zas více tvrdohlavé. Pozor na překrmování! Toto plemeno je ranější.
 |
 |
Kohoutková výška: psi 58 - 64 cm, feny 54 - 60 cm
Hmotnost: 22-30kg.
Země původu: Maďarsko
Krátký historický přehled
Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou písemnou zmínku a vyobrazení těchto psů lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se v tehdejší době podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.
Chování/charakter (povaha)
živá, přátelská, vyrovnaná, středně těžce cvičitelný(záleží na jedinci). Snadné navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení. Spíše lovecké plemeno. Přirozená poslušnost.
Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž průměr nesmí překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu
Jako vodicí pes:
Toto plemeno jako vodicího psa moc nedoporučujeme, je to spíše lovec, než vodicí pes. Lov je jeho přirozeností. Problémy při výcviku má zejména s netečností se zrakovými sluchovými a čichovými vjemy. Z hlediska dospívání je toto plemeno pozdnější a uklidnění při každodenní práci docílíte tak v 2,5 letech. Pokud někdo dostane viszlu jako vodicího psa vycviceného na roce a půl, jak se u nás všeobecně dělá, může očekávat nevyrovnanost v povaze u tohoto plemene. Adaptace na nového pána a prostředí dobrá (tak do 2.měsíců). Při přestávce ve vodění se hůře vrací zpět do normálu. Psy jsou vyrovnanější jak fenky.
Kohoutková výška: ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně
Hmotnost: psi do 22kg, feny 19kg
Země původu: Velká Británie
Krátký pohled do historie
Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezí, mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce, za stálého optického kontaktu. Název plemene border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno, určené k práci se stádem, pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.
Chování a charakter
Bdělý, pozorný, ovladatelný ,inteligentní, velice citlivý pes, občas nervózní není agresivní.
Barva srsti: dovolená je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme (pro aktivnější psovody). Je velice ovladatelný, pracovitý, hravý a aktivní. Toto plemeno je velice citlivé, nemá rádo hrubé zacházení. Není problém ho namotivovat. Je však problém volit adekvátní formu trestu. Toto plemeno dospívá tak na 2,5-3, letech a stejně se vám bude zdát furt v pubertě. Toto plemeno je občas nervózní a někdy si vyžaduje pozornost zrovna v nejméně vhodnou dobu. Toto plemeno má dobré tempo chůze. Psy jsou dost dominantní. Fenky zas více citlivé občas bázlivé. Po přestávce ve vodění dobrý návrat do normálu.
 |
 |
foto: www.chodskypes.cz
Výška v kohoutku u psa by měla být mezi 51-56 cm a u feny 48-53 cm.
Hmotnost tohoto plemene dle standartu má být 16-25 kg
Zeme puvodu: Česka republika
Historietorie chodského psa
sahá až do 13. století. Bavorsko-české pohraničí odnepaměti střežili Chodové se svými houževnatými psy, kteří byli mimo jiné využíváni i k pastevectví a museli mít schopnost stopovat zvěř při lovu. Známé jsou také kresby Mikoláše Alše, z románu Psohlavci, především postava Choda, který pozorně střeží své okolí, má v rukou čakan a u jeho nohou sedí soustředěný pes. Na počest statečných obránců hranic a jejich čtyřnohých společníků byl v roce 1895 na výšině Hrádek u Domažlic postaven třímetrový pomník nejslavnějšího Choda - Jana Sladkého Koziny, po jehož boku sedí zmiňovaný pes. Rovněž symbolika psa na znaku pohraniční stráže, nebo znak skautské lilie - zde všude je znázorněna hlava ovčáckého psa s krátkýma ušima a delší srstí - hlava chodského psa.
V poválečném období toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění. Až díky Janu Findejsovi a Vilému Kurzovi se podařilo znovu "vytvořit" chodského psa. Roku 1984 byly v tisku zveřejněny obrázky tohoto ovčáka s výzvou pro eventuální majitele tohoto dochovaného plemene, odpovědí byl zájem několika čtenářů z Prostějovska, kteří se ozvali s tím, že chodského psa mají. Započala tedy první fáze regenerace, první chovný pár se posuzoval s písemnými materiály a dobovými kresbami.
Tvorba a regenerace plemene je velmi složitá, zvlášť když se provádí regenerací jedinců, kteří mají vnější požadované znaky pro vznikající plemeno, avšak není známé založení u jejich předků. Při tvorbě chodského psa byly použity zkušenosti známých genetiků, např. ?tvůrce? českého teriéra DrSc. Františka Horáka. Plemenitbou bylo dosaženo požadované snížení výšky spolu s požadovaným výrazem hlavy. Takto byli na počátku použiti sourozenci Back a Bessy Na Barance. Během tvorby a ustalování plemenných znaků bylo nutné zařadit do chovu i nově objevené jedince, kteří odpovídali požadovaným standardním znakům chodského psa. Základním dnem pro tvorbu chodského psa bylo datum 14. ledna 1984, kdy Ústřední odborná kynologická komise Českého svazu chovatelů odsouhlasila, na základě fotografie od Doc. Ing. Viléma Kurze a předběžného standardu vypracovaného Ing. J. Findejsem, zápis do plemenné knihy a vydávání registračních průkazů původu pro plemeno s názvem Chodský pes. Předložený standard obsahoval hlavní plemenné znaky, např. typ hlavy, srsti, plný chrup, krátké ucho... Na základě tohoto rozhodnutí kynologické komise byla prostřednictvím článku v kynologickém časopise zveřejněna fotografie chodského psa a jeho popisem a s výzvou majitelům, kteří mají nebo vědí o obdobném jedinci pro možnost založení chovu. Na tuto výzvu se začali ozývat majitelé podobných psů, prvním přihlášeným byl pes Dixi a fena Bessy. Oba byli vzati do chovu a vytvořili tak první pár, který přivedl na svět 20. 10. 1985 prvních 6 štěňat v chovatelské stanici Na Barance.
Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, velmi odolné, temperamentní a nenáročné psy s chutí do práce, výborné hlídače a společníky pro všechny kategorie zájemců, což se zdařilo. Chodský pes byl zařazen mezi služební plemena. Standard chodského psa
Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu, má dlouhou srst s bohatou podsadou. Je pro něj charakteristické postavení a nesení krátkých uší a bohatost dlouhé srsti. Vyznačuje se živou povahou, projevuje vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.
Barva srsti je černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu ?black and tan?. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné.
Znaky jsou vyvinuty na následujících partiích: na okraji ucha a uvnitř ucha, nad očima, na lících, odkud plynule přecházejí na hrdlo, kde tvoří charakteristický půlměsíc, na hrudi (přičemž hrudní znaky jsou odděleny od znaků na hrdle), na hrudních končetinách od prstů po loket, na pánevních končetinách na vnitřní a zadní straně stehna a od prstů po hlezno, kolem řitního otvoru. Znaky mohou být navíc vyvinuty na spodní straně hrudníku, břicha a ocasu, mohou chybět na zadní straně stehna.
Přednost se dává znakům vyvinutým v předepsaných partiích, zřetelně ohraničeným a sytě vybarveným. Odpovídající zbarvení hlavy tvoří maska.
Povaha
Přátelská, velice společenský a oddaný . Rád pracuje, lehce ovladatelný pes i pro nezkušeného psovoda dobrá adaptace na prostředí i nového pána.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme a je vcelku velká škoda , že toto plemeno mezi vodicímy psy nevidíme častěji. Toto plemeno je pozdnějšího tipu. Toto plemeno doporučujeme začátečníkům, protože je velice dobře ovladatelné. Dobrá adaptace na nového pána i na prostředí. Hravostí a pracovitostí připomíná Border colii. Oddaností a přesností zas Německého ovčáka. Po přestávce ve vodění mu trochu, trvá než se zas dostane do normálu. Při vodění pozor na samovolné provádění povelů a tempo chůze. Bázlivost občasná.
 |
 |
Výška a hmotnost:
Kohoutková výška: psi 60-66 cm, feny 55-61 cm
Hmotnost: psi 30-40 kg, feny 25-35 kg
Stručný historický přehled
Tato rasa vznikla v Kanadě a Americe a v 70. letech byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Prvním uznaným psem se stal americký pes Lobo, který se narodil 5.3.1966. Jedinci ze spojení Loba a dalších importů z USA a Kanady byli dále rozšiřováni po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Od června 1991 jsou vedeni jako nová rasa v plemenné knize Švýcarska.
Povaha
temperamentní, bez nervozity, pozorný a ostražitý, k cizím lidem někdy zdrženlivý a zachovávající si odstup, někteří jedinci bázlivý hlavně v mládí a nebo agresivní (starší).
Srst
osrstění je krátké, tvrdé (krátkosrstá varianta) nebo středně dlouhé(dlouhosrstá varianta). Krycí pestíky jsou dostatečně husté. Na hlavě, na přední straně končetin, na tlapách a na prstech jsou krátké. Na krku je delší a bohatší srst.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme jen zkušeným psovodům. Toto plemeno je známo svojí nevyrovnaností v povaze. V mládí je dost bázlivé. Má až panickou hrůzu z lidí, pro kterou se většinou vyřadí z výcviku. Někteří jedinci se po docílení chovatelské dospělosti stávají agresivní (začnou si hlídat pána a domov). Velice záleží na místě předvýchovy a taky na předvychovately. Je to plemeno pozdnějšího tipu sklidní se a dospěje povahově po 3.-4. letech. Při každodenním vodění je toto plemeno někdy až strojově přesné. Hlídat si musíte tempo chůze, aby mírný tah vpřed nepřerostl v tahání. Někdy se snaží mít cestu kterou vás vede hned za sebou, zejména při velkém pohybu lidí na ulici . Po pauze ve vodění se hůře vrací do normálu a chvilku mu trvá než zase vede. Zde si dávejte bacha na každou trasu. Doporučujeme začít tou nejznámější (pokud není zrovna rozkopaná). Adaptace na nové prostředí a pána tak do 3. měsíců a většinou dobrá.
 |
 |
Velikost a vaha: kohoutková výška činí u psů 60 - 65 cm, u fen 55 - 60 cm
Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 - 17%
Váha u psů: 30 - 40kg. Váha fen 22 - 32kg.
Historie německého ovčáka, jehož předky musíme hledat mezi středoněmeckými a jihoněmeckými rázy ovčáckých psů, začala před více než sto lety. Rozhodující okamžik nastal dne 22.4. 1899. To byl den, ve kterém pruský rytmistr Max von Stephanitz prezentoval svého psa Hektora Linkrshein v rámci výstavy psů v Karzhure. Oficiální jméno psa, který se stal krátce na to také praotcem plemene a byl pod nim zapsán v plemenné knize německého klubu pro německé ovčáky, znělo Horand von Grafrath. Již o 5 měsíců později byly schváleny první stanovy toho svazu. Dále byly stanoveny charakteristické vlastnosti plemene a založená plemenná kniha. V roce 1902 se objevil první časopis SV a počet členů nadále rychle stoupal. Německý ovčák je zřejmě nejznámějším a nejrozšířenějším služebním plemenem. Jeho předky můžeme hledat mezi ovčáckými psy, kteří pracovali u stád již někdy v 17. století.
Povaha
Německý ovčák je silný, rychlý, odolný a inteligentní pes, velmi dobře ovladatelný a cvičitelný, kterého je možno mimo služební práci využít i jako záchranáře, vodicího psa, strážce a hlídače, ale i psa sportovního a společenského. Je temperamentní, pracovitý a všestranný, dokáže se každé situaci skvěle přizpůsobit. Je nutno jej však důsledně a správně vést a vychovávat. Je rychlý a mrštný, pracuje rád a s chutí. Je milým a přátelským rodinným psem, pozorným, věrným a odvážným hlídačem. Je to pes vhodný pro zkušenější majitele, kteří mu mohou dopřát dostatek pohybu a zaměstnání. Jeho srst vyžaduje pouze běžnou péči, může být chován v bytě i venku. Barva: Černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být vždy u každého zbarvení černý. Psi bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme opravdu jen zkušeným psovodům. Toto plemeno musíte dostatečně zaměstnat(velice rádo pracuje). Je vhodné pro aktivnější lidi. Toto plemeno dospívá povahově později tak mezi 3.-4.rokem. Při vodění se snažte psa co nejvíce sklidnit. Pozor na tempo chůze (sklony k tahání) a netečnost ke zrakovým, čichovým a sluchovým vjemům. Přikaždodenním vodění je toto plemeno velice přesné. Při učení čehokoli nespěchejte snažte se být co nejvíce trpěliví, ale důslední. Ovčák je takové plemeno, které se snaží vás nezklamat a chce vše udělat správně. Pokud příde chyba ve vodění, nese to těžce a občas ho to dost rozhodí. Zde mu musíte být velkou oporou a hned ho správně namotivovat do další práce. Dnes je problém najít povahově vyrovnané jedince . Dost NO je bázlivých a nebo zase agresivních. Stává se také, že i delší dobu po předání se agrese nebo bázlivost projeví do takové míry, že pes není schopen normálně vodit. Důležité je u ovčáků stupeň sklidnění, které je podmíněno dobou výcviku a stářím jedince. Při pauze ve vodění má těžší návrat do normálu. Psovi trochu trvá déle než pochopí co po něm chcete. Fenka se učí zas až moc rychle. Obě pohlaví mají sklon k upozorňování na sebe(kňučení, ňafání, atd.).
 |
 |
Kohoutková výška psů je 56 - 61 cm, fen 51 - 56 cm
Hmotnost: 27-36 kg
Země původu: Velká Británie
Historie
Před tím, než v Anglii vznikli retrievři jakožto samostatné plemeno, byli zde jako retrievři označováni všichni psi s výraznou schopností aportování. Toto plemeno bylo anglickým Kennel Clubem za zaznamenáno jako ?retriever žlutý nebo zlatý" teprve v roce 1913. V témže rovce založila v Anglii Mrs. H. M. Charlesworthova klub zlatých retrievrů. Roku 1920 bylo jméno plemene upřesněno na ?zlatý retriever". Počátky čistokrevného chovu spadají do poloviny 19. století, kdy lord Tweedmouth na svém sídle Guisachan ve Skotsku zkřížil žlutosrstého wavy coated retrievra jménem Nous s Bellou, fenkou dnes již neexistujícího tweed water španěla. Lord si vedl podrobné chovatelské zápisky, z nichž se dozvídáme, že potomky tohoto páru křížil s černými retrievry, irskými setry a s jedním pískově zbarveným bloodhoundem. V průběhu první světové války počet zlatých retrievrů značně poklesl. Od 20. let 20. st. se však o nich začalo stále více hovořit po celém světě a jejich obliba v západní Evropě stoupla především po druhé světové válce. V průběhu let začaly vznikat kluby nebo alespoň chvoatelské stanice zlatých retrievrů ve většině evropských států, včetně naší republiky.
Charakteristika
poslušný, inteligentní a vyjadřuje přirozenou pracovní schopnost.Velice žravý. Při práci se musí dobře namotivovat.
Povaha
laskavý, přátelský a důvěřivý.Bohužel velice tvrdohlavý.
Zbarvení
jakýkoliv odstín zlaté nebo krémové, nikdy ne červené či mahagonové. Několik bílých chloupků je přípustné pouze na předhrudí.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme. Musíte si však uvědomit velkou tvrdohlavost a zároveň velkou citlivost tohoto plemene. Pokud toto plemeno nedokážete správně namotivovat k práci tak vám dá velice rychle najevo, že vodit se mu vlastně vůbec nechce a zrovna pro vás ve velice nevhodnou chvíli. U tohoto plemene buďte velice důslední a nepovolujte ani v maličkostech. Toto plemeno je velice citlivé a těžko si zvyká na nové pány a nové prostředí. Adaptuje se tak po 3.-4.měsíce. Při vodění má problém s tempem chůze (většinou zpomaluje a odmítá chodit). Občas zastavuje i neexistující překážky. GR je povahově rannější plemeno. U tohoto plemene si musíte dát pozor na formy trestu . Většinou i mírný důraz na intonaci a zabarvení hlasu jsou u citlivějších jedinců problém. Někteří jedinci jsou velice bázliví. Po přestávce ve vodění má dobrý návrat do normální práce. Pes je velice věrný o něco méně tvrdohlavý jak fenka. Fenka je zase bázlivější a více umíněná i tvrdohlavá jak pes.
 |
 |
Kohoutková výška: psi 56 - 61 cm, feny 51 - 56 cm
Hmotnost: psi 20,5 - 29,5 kg, feny 18 - 25 kg
Země původu: Velká Británie
Historie
toto plemeno vzniklo v 19. století .Po většinu své historie byla krátkosrstá kolie hodnocena společně s dlouhoststými,protože ve vrzích tohoto plemene se objevila štěňata s krátkou srstí.Ovšem povahy těchto dvou plemen jsou rozdílné,zejména proto,že vzácnějšíkrátkosrstá kolie má chudší genetickou výbavu,více než k práci u stáda se používala jako honák.Není tak oblíbená jako dlouhosrstá a je vzácná dokonce i ve Velké Británii.Má větší sklon k plachosti a kousavosti.Přesto však je to dobrý společník a hodí se i k životu ve měste. Povaha: Veselá a přátelská, nikdy není nervózní ani agresivní.
Barva
Tři uznávané barvy: sobolí-bílá, trikolor a blue-merle.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme i začátečníkům. Toto plemeno je vhodné spíše pro aktivnější lidi. Je to plemeno rannější. Adaptace na nové prostředí a člověka je trošku horší tak 2.-3.měsíce. U tohoto plemene je při vodění velice důležitá motivace do práce. Tempo chůze má optimální. Agrese není skoro žádná. Zdají se trochu bázlivější, je to však dáno mírnou plachostí tohoto plemene. Po přestávce ve vodění návrat do normálního provozu nedělá Kolii problém.
 |
 |
Kohoutková výška: Psi i feny měří v kohoutku 45 až 60 cm s tolerancí +2 cm.
Hmotnost: do 30kg
Standard FCI hmotnost neuvádí.
Historie
Pudlové se v Evropě objevili asi před 400 lety, kdy byly využívány jejich všestranné schopnosti jak při lovu, tak při bitvách či cirkusech. Ale jejich přesný původ a předky neznáme.
Povaha
Je to živý, inteligentní, přívětivý, přátelský a věrný pes, který se rád učí nové věci a má velmi rád společnost lidí. Přirozeně klidný pes. Bohužel je tvrdohlavý a taky trochu aristokrat.
Zbarvení srsti
Černé, šedé, hnědé, meruňkové (apricot) a bílé.
Jako vodicí pes
Jako vodicího psa doporučujeme. Toto plemeno je přirozeně klidné a bohužel tvrdohlavé. Učení a zvládání nečeho nového zvládá dobře. Adaptace na nové prostředí a pána je horší tak 2.-3.měsíce. Ochota pracovat je horší, zde velice záleží na motivaci a důvěře ve svého pána. Při vodění si dejte pozor na tempo chůze, nebo na samovolné provádění povelů. Je velice citlivý, proto pozor na správnou formu trestu. Bázlivost je spíše danná citlivostí tohoto plemene. Je třeba si dát pozor i na agresivitu a včas ji potlačit. Po pauze ve vodění je návrat do normálního stavu celkem rychlí.
|
